Projekt 3D rekonstrukce neolitického dlouhého domu byl zpracován ve spolupráci s významných archeologem a odborníkem na neolit prof. Ivanem Pavlů ve světle nových poznatků o konstrukci neolitických staveb. Výsledky studie a samotná 3D rekonstrukce bylanského dlouhého domu byla publikována v periodiku Živá archeologie.
Pavlů, I., Vavrečka, P.: 2012 Rekonstrukce neolitických domů a jejich 3D zobrazení. [Reconstruction of Neolithic houses and their 3-D imaging.] Rekonstrukce a experiment v archeologii : Živá archeologie. Roč. 14, č. 2 (2012), s. 82-88. ISSN 1213-1628
Pro 3D rekonstrukci byl vybrán jeden ze vzorových dlouhých neolitických domů na sídlišti v Bylanech, dům č. 41, dle výzkumu z roku 1954 a 1961, pod vedením archeologa Bohumila Soudského. Jedná se o kůlovou konstrukci domu s dochovanými kůlovými jamkami o průměru 30–120 cm a kůlovými otisky o průměru 10– 46 cm. Pravděpodobně trojdílně řešený dùm. V zadní části se objevily tzv. postranní žlábky - několik desítek cm široké a hluboké pásy odlišitelné od zbylé půdy (Soudský 1966, 28), které měly za úkol zpevnit základovou konstrukci u nejstarších domů (Pavlù 2007, 56).
Dům totiž nezanikl postupně, ale shořel. V této rekonstrukci je zachována dispozice půdorysu tak, jak je archeologicky doložena. Proto je tato část vymodelována pouze s proplétaným jádrem stěny, která není vázána na zahloubené kůly. Stěny jsou vyplétané a omazané hlínou dle tradičního vesnického stavitelství. Jako doklad této konstrukce jsou nálezy mazanice. Hlína byla vybírána z bezprostřední blízkosti chat a tak vznikly tzv. „stavební jámy“, do kterých se ukládal odpad (Vokolek 1993, 11). Výška stěny by mohla být nižší, než je předpokládaných 1,65 m, uváděných dle provedených archeologických pokusů (Pavlů 2000, 131). Stěna by dosáhla i minimální výšky kolem 1 m a stísněný prostor z vnitřní strany by sloužil k úschově potravin a k přenocování, jelikož v menším prostoru se lépe udržuje potřebná stabilní teplota a zmenšila by se i předimenzovaná výška okolo 5 m u středových sloupů (Vavrečka 2011, 24). V konkrétním domě č. 41 ale přihlížím k možnosti zvýšené podlahy a povalu v jižní části domu, proto je zde nízká stěna nevhodná.
Sklon sedlové střechy (Pleinerová 1984) se v modelu pohybuje od jižní části 43° k severní části domu 40°. Středový sloup tak dosahuje výšky až 4,8 m. Dům se od jižní části nepatrně trapézově snižuje. Výplet je zhotoven z větví pokácených stromù, například z vrby a lísky (Sklenářová 4/2003, 20). V modelu jsou zahrnuty i menší, čtvercové prosvětlovací otvory. V severní části domu ale otvory chybí z důvodu předpokládané intimity, která se zvyšovala se vzdáleností od vstupního otvoru umístěného v čele jižní stěny domu.
Dveře nejsou v modelu zpracovány, ale uvažuje se o jednoduché dřevěné konstrukci vyplétané proutím a izolačním přírodním materiálem. Dýmný otvor pro odvod kouře je vymodelován právě v podstřeší jižního hřbetu. Zamýšlená krytina je hrubší a kombinuje dřevěné trhanice s drny a slámou (Sklenářová 2003, 29). Na modelu domu č. 41 je severní sklonitý hřbet pokryt krytinou namísto běžně zobrazované vyvýšené hřbetní kolmé stěny. Tato varianta vyplynula sama z podoby konstrukce tohoto domu, výskytu kůlů trojúhelníkového průřezu a zesílení pevnosti za pomoci žlábků. Tyto ukazatele mohou být znakem odlišné konstrukce od ostatních částí, ale i variabilně řešených neolitických domů. Hřebenová vaznice je v kruhovém průřezu uložena na středových sloupech, které jsou tzv. nedokonale zahrdlené. Do horního konce sloupu jsou zapracovány žlabové záseky tak, že bylo možno do nich částečně uložit kulatinu. Na několika vhodně zvolených místech je vymodelován středový sloup, vyřešen ještě stále s přirozenou vidlicí z větví. Kůlové vidlice byly mj. nalezeny v neolitických kůlových vesnicích Robenhausen v kantonu Curych, Gerolfingen v kantonu Bern Gerner, 1992, 20). Do těchto neopracovaných vidlic se pak vložila vodorovná hřebenová vaznice a z důvodu kvalitního přirozeného zajištění, které netřeba nìjak dodatečně převazovat, uvažuji o vidlici, jako o pravděpodobném místu přeložení dvou konců vaznic přes sebe. Střední a okapové vaznice jsou již uloženy pouze na nedokonalém zahrdlení, které by zdokonalováním techniky urychlilo ústup ovazování. Svisle umístěné latě jsou přichyceny zářezy a ovazem na hřebenové a střední vaznici. Ovaz latí předpokládám hlavně na okapové vaznici a při křížení nad hřebenem střechy. Kotevní trámy mohly být upevněny jednoduchými čepovými spoji a zářezy na středových sloupech, vše stále podpořeny ovazem. Poval v jižní části je konstrukčně vymodelován z půlkruhových štípaných trámů zajištěných podpůrnými sloupy a pokryt větvovím, hrubou lepenicí z hlíny a plev (Sklenářová 2003, 8).
Literatura:
Pavlů, I. (ed), Zápotocká, M., 2007 : Neolit, In: Archeologie Pravěkých Čech 3, Praha: ARÚP.
Soudský, B. 1966: Bylany osada nejstarších zemědělců z mladší doby kamenné. Praha: Academia.
Vokolek, V. 1993: Počátky osídlení východních Čech, Muzeum východních Čech, HradecKrálové, 117 s.
Pavlů, I. 2000: Life of neolithic Site, Bylany– Situational Analysis of Artefacts, Praha ARÚP.
Vavrečka, P. 2011: Možnosti využití 3D modelu na lokalitě Bylany [bakalářská práce], Univerzita Hradec Králové, Filozofická fakulta, katedra archeologie, Hradec Králové, 81 s.
Pleinerová, I. 1984: Häuser desspätlengyelhorizontes in Březno bei Louny.Památky archeologické 75, 7–40.
Sklenářová, Z. 4/2003: Možnosti a problémy rekonstrukce pravěkých a obytných staveb, (Re)konstrukce a experiment v archeologii, Ústav pro pravěk a ranou dobu dějinnou, FFUH, Praha, 11–37.
Gerner, M. 1992: HandwerklicheHolzverbindungen der Zimmerer, Stuttgart, 220 s.